Samovolný potrat: Nejčastější komplikace raného těhotenství

“Raději to ještě neříkáme, kdyby se něco stalo…,” říká se strachem v očích mnoho párů, kterým se podařilo otěhotnět. Za tím “něco” stojí většinou hrozba samovolného či spontánního potratu, který už bohužel není v dnešní době žádnou raritou - jedná se o nejčastější komplikaci raného těhotenství, která některé ženy potkává dokonce opakovaně.

Příčiny potratu

Ne nadarmo jsou miminka připodobňována k zázrakům: V dnešní době, kdy mnoho párů válčí s neplodností, jsou prvním zázrakem dvě vysněné čárky na testu, zázrakem číslo dva je pak úspěšné donošení. Až dvaceti procentům “rodičů v očekávání” totiž cestu zkříží samovolný potrat, jehož příčiny jsou velmi rozmanité: od chromozomálních vad plodu přes imunologické  a hormonální příčiny až po infekci či zevní vlivy.

Riziko potratu (po trimestrech)

Spontánní potrat, při kterém dochází k vypuzení embrya či plodu během prvních 20 týdnů těhotenství, se v 80 % případů odehrává během prvního trimestru (tedy do 13. týdne těhotenství), avšak ani v dalších týdnech se nedá hovořit o “cílové rovince”. V období mezi 13. – 19. týdnem těhotenství totiž potratí dalších jedno až pět procent žen.

Jak vypadá samovolný potrat?

Zatímco v nižších stádiích těhotenství se samovolný potrat může podobat menstruaci (a žena tak vlastně ani nemusí zjistit, že byla těhotná), ve vyšších stupních těhotenství bývá doprovázen silným krvácením, bolestí až silnou křečí břicha. Na každé krvácení však znamená, že vás potkalo neštěstí – nezapomínejme na fakt, že vaginální krvácení velmi často doprovází i zdravé těhotenství, měl by o něm však vždy vědět váš lékař.

Opakované potraty

Dojde-li ke spontánnímu potratu jednou až dvakrát, pak jste dle lékařů ještě v “normě”. Výjimkou ale bohužel není ani četnější výskyt samovolných potratů, a tam už je potřeba zahájit pátrání po příčinách nezdaru. Obvykle vás pak s partnerem kromě běžných vyšetření čeká i vyšetření genetické a v neposlední řadě také laboratorní testy. Ani několik potratů za sebou nemusí totiž nemusí znamenat, že se miminka nedočkáte – jen je potřeba krok za krokem v doprovodu odporníků přijít na to, co vám úspěšné donošení komplikuje.

Šestinedělí po potratu

Tělo i psychika po potratu vyžaduje speciální péči a v mnohém se podobá klasickému “šestinedělí”, ovšem s tím zásadním rozdílem, že žena má “na bedrech” velkou ztrátu a měla by mít příležitost si ji s podporou nejbližších odtruchlit. Několik týdnů bude tak kromě hojení těla (spojeného s krvácením), docházet i k hojení duše. Celý proces neusnadňují ani prudké hormonální změny, jejichž důsledkem může být pestrá škála emočních houpaček a “divných” nálad. A protože každá žena prožívá potrat po svém, univerzální rada neexistuje – zásadní však je, aby žena našla oporu v partnerovi, rodině a v neposlední řadě také v lékaři, který ji pomůže problém vyřešit. V každém případě však platí: dostatek živin, dostatek odpočinku a řádná hygiena.

Otěhotnění po potratech

Zklamání po samovolném potratu nemusí trvat dlouho, někdy je však potřeba pomocná ruka vědy, a to zejména jedná-li o případy, kdy došlo ke ztrátě miminka opakovaně. A protože jsou to často právě genetické abnormality, které stojí za časnými potraty v raném těhotenství, zaměřuje se léčba páru tímto směrem. Lékaři pak sahají k metodě zvané preimplementační screening, s pomocí kterého jsou schopni nejen odhalit vady, které by vedly k neúspěšnému těhotenství, ale také vybrat taková embrya, u nichž je pravděpodobnost narození zdravého dítěte nejvyšší.