Jak vysvětlit dětem IVF

Otázka „Jak jsem přišel/přišla na svět” dá zabrat asi všem rodičům – ještě více ale těm, jejichž děťátko přišlo na svět díky IVF, zejména pak v případě, kdy jsou pro oplodnění použita darovaná vajíčka nebo spermie. Podívejte se na naše tipy, jak tato fakta sdělit a neranit přitom dětskou důvěru.

Buďte otevření

Otevřenost a komunikace. Tak se dají vystihnout výsledky výzkumů z posledních dvaceti let, které si kladly otázku: Je v otázkách IVF lepší držet jazyk za zuby nebo s tím jednoho dne vyjít ven? A kdy je vůbec ten správný věk na tak „velkou informaci”? Mlčet se podle vědců nevyplácí a odpověď na ideální věk zní podle nich: Co nejdříve.

To, kde se berou děti, zajímá už tříleťáka

Ano, úplný začátek příběhu by se měl dětem vyprávět odmalička, nicméně sdělení musí být věku přiměřené. Ačkoliv podle některých výzkumů je průměrný věk, kdy rodiče tento fakt sdělí, okolo pěti a půl let, metody IVF i informace ohledně darovaných vajíček lze vysvětlit i menším dětem. Lékaři rodiče povzbuzují, aby využili k vyprávění například pohádky nebo si s pomocí různých vizuálních materiálů začali vytvářet svůj vlastní rodinný příběh. Pro nejmenší platí, že vše, na co si mohou sáhnout a co je vizuálně atraktivní, jednoduché a srozumitelné, bude ve společnosti trpělivého a naslouchajícího rodiče tím nejlepším startem.

TIP: Vyberte chvíli, kdy budou přítomní oba rodiče. Dítě potřebuje cítit vaši blízkost a být ujištěno, že teď jste hlavou i srdcem tady. Příběh začněte vyprávět ve chvíli, kdy je dítě odpočaté a dobře naladěné. K příběhu se vracejte kdykoliv – mějte ho jako součást své rodinné historie.

Zvědavci ze základní školy

Další fáze, tedy období prvního stupně základní školy, by měla navazovat na základy, které rodiče vytvořili během batolecího a předškolního věku. Děti v tomto věku jsou už připravené na více detailů vašeho rodinného příběhu, proto jim můžete vysvětlit základy anatomie a zejména děti z darovaného vajíčka či spermie ujistit, že bylo nošeno v děloze matky a narodilo se stejně jako mnoho jeho přátel.

TIP: V tomto věku se pravděpodobně potkáte s bouřlivějšího emocionální reakcí, avšak uznejte dětské emoce, ať už jsou jakékoliv. Naslouchejte a odpovídejte. Tím dítěti vytváříte bezpečný prostor a zároveň vyjadřujete svou bezpodmínečnou lásku.

Druhý stupeň a střední škola

Doba kvapí a to, co se dříve dozvídaly děti na střední škole, ví dnes pravděpodobně běžný třeťák až páťák. Proto vše řekněte dřív, než to za vás řeknou technologie, jiné děti či sousedé. Zejména v období puberty by tento fakt mohl být pro nově formující se identitu zraňující a pravděpodobně by vedl k odcizení či nedůvěře dítěte. V tomto období jsou navíc děti připravené chápat nejen neplodnost jako zdravotní stav, ale také silné motivy rodičů, které vedly k rozhodnutí podstoupit IVF. Nechejte však na dítěti, zda bude chtít o svém původu mluvit před ostatními a nikdy to nedělejte za něj

TIP: I v tomto věku opakujte při diskuzích fakt, jak moc bylo dítě chtěné a jak jste vděční za to, že tu teď sedíte všichni spolu. Silné emoční reakce neodmítejte, buďte na ně připraveni a nabízejte podporu a pomoc.

Transparentnost a upřímnost = zdravé vztahy

Znát rodinný příběh je důležitou součástí našeho „já”, u IVF dětí či dětí z dárcovských vajíček či spermií nevyjímaje. Otevřená komunikace ohledně jejich početí:

• Klade upřímnost do centra rodinných vztahů.
• Podporuje důvěru, pocity bezpečí a jistoty.
• Odstraňuje úzkost, pocity strachu či studu.
• Umožňuje chápat neplodnost jako zdravotní stav, nikoliv jako tabu.

Zamyslete se nad tím, jak toto téma máte zpracované vy sami

Asi je vám jasné, že role rodičů je v této záležitosti nepostradatelná – ne všichni jsou ale na toto sdělení připraveni. Proto předtím, než se do sdělení pustíte, mějte po ruce materiály či odborníky, díky kterým ve vyprávění rodinné historie nezakolísáte. Snažte se i sami v sobě zpracovat téma neplodnosti tak, aby nad vámi neviselo jako důvod k tomu cítit se méněcenní. Buďte upřímní, protože obavy, že dítě rozrušíte nebo zmatete, mohou ve skutečnosti zakrývat úzkosti a strachy, které patří vám a dítěte se vůbec netýkají.