Prožívání neplodnosti: od šoku k naději

V lidech je hluboce zakořeněno přesvědčení, že zplození dítěte je proces závislý jen na jejich libovolném rozhodnutí a jako výsledek pravidelného pohlavního styku je dostupný všem. Každý pátý pár v České republice se však potýká s neplodností. Tuzemští lékaři ročně provedou více takřka 50 tisíc cyklů umělého oplodnění a díky metodám asistované reprodukce se tak rodí stále více dětí.

Fáze přijetí neplodnosti

Mezi psychology neexistuje jedna teorie ani striktně daný průběh vyrovnání se s touto diagnózou. V teoretické rovině se hovoří o tom, že neplodnost je typem tragické osobní ztráty, na kterou lze aplikovat Model Küblerové-Rossové. Významná americká psycholožka jím popisuje pět fází, v nichž se lidé vyrovnávají se smutkem: 1) Popírání a šok. 2) Agrese. 3) Smlouvání. 4) Deprese. 5) Smíření. Nemusí však proběhnout kompletně ani chronologicky.

S určitou mírou zjednodušení lze říci, že se pacienti pohybují po ose: Šok a osamělost → přijetí → naděje a očekávání. Jejich chování a prožitky v tomto období mívají dost podobné rysy. Možná zjistíte, že se nevyhnuly ani vám nebo vašim přátelům.

Šok a osamělost

Zprvu se tomu nechce věřit: „To nemůže být pravda!“ Když se člověk, rozhodnutý mít dítě, dozví, že toho nebude schopen dosáhnout přirozeně, způsobem, jakým se lidstvo odpradávna množí, je to poměrně frustrující překvapení.

Časem pak prvotní reakci partnerů vystřídají pocity jako: „Jsme v tom sami.“ Pro páry může být bolestivé vidět malé děti a šťastné rodiny, není proto ničím výjimečným, že se kontaktu s nimi začnou vyhýbat. Vlastní přesvědčení, že ostatní nemohou pochopit, čím si procházejí, je izoluje od okolí. I tam, kde dřív perfektně fungovala síť sociální podpory, to může skřípat.

U léčeného páru se mohou objevit pocity bezmoci a beznaděje, nezřídka spojené s depresí, smutek, vztek i nekontrolovaný pláč. I běžná mezilidská konverzace na téma „děti“ může být zraňující. Partneři si proti těmto situacím mnohdy vybudují ochranný štít v podobě postoje chtěné bezdětnosti nebo aktuální preference jiných, nových zájmů.

Přijetí

„Nelíbí se nám tato situace, bolí nás a rozčiluje. Je nespravedlivé, že někdo má dítě automaticky a jiný kvůli tomu musí podstoupit umělé oplodnění, nicméně chápeme, že to tak teď je…“

Dokáže-li se člověk naučit přijmout realitu a opustí-li svou přirozenou touhu po tom, aby byl svět jiný, lze předpokládat, že se tím zmenší i jeho utrpení. Bolesti se někdy bohužel vyhnout nedá, míru vlastního utrpení ale můžeme ovlivnit.

Přijetí přitom není totéž co pozitivní myšlení. Ve fázi přijetí může být člověk smutný, zklamaný nebo vystrašený. Nemusí se mu stávající situace líbit a nemusí se na ni zkoušet dívat z lepší stránky. Je jen třeba tuto zkušenost přivítat a zacházet s ní s respektem, podobně jako když diplomat během mírového jednání nabízí čaj svému nepříteli.

Ve fázi přijetí, která může trvat i několik let, partneři často mění svůj přístup k životu. Objeví-li se u ní nebo u něj úzkost, postup kupředu to zpravidla zpomaluje.

Naděje a očekávání

Neztratit naději je pro nedobrovolně bezdětné velkou výzvou. Jsou lidé, kteří neztrácejí naději, přestože jim jejich zdravotní stav vůbec nemusí hrát do karet, a opačně ti, kteří mají dobré vyhlídky pro IVF, slibné výsledky testů, správně reagují na léky, a přesto jsou pesimističtí. Někdo se snaží stůj co stůj myslet pozitivně, někdo rezignuje a veze se na vlně negativity. Lidé z obou kategorií mohou mít zdravá těhotenství, stejně jako se mohou opakovaně setkávat se zklamáním. Takový je zkrátka život.

5 faktorů, které mohou ovlivnit množství naděje:

• Osobní historie. To, jak se lidem v minulosti obecně dařilo, nebo nedařilo. Pacienti se ohlížejí za svým dosavadním životem a připomínají si, co všechno nakonec dopadlo v jejich prospěch. Dřívější úspěchy jsou jejich hnacích motorem.

• Odhodlání. Odhodlaní lidé věří, že budou za své úsilí odměněni. Sbírají informace, zajímají je výzkumy, nové IVF metody, alternativní přístupy… zkrátka věří, že se jim investovaná energie vrátí v podobě dítěte.

• Vztah lékař-pacient. Vzájemná komunikace hraje v podněcování naděje významnou roli. Dobří lékaři dělají, co mohou, aby pacienty podpořili. Pomáhají při léčbě, která má šanci na úspěch, a nebojí se navrhnout opustit léčbu, která nepřináší výsledky.

• Komunita neplodných. Čekárny, podpůrné skupiny a online chaty – to vše spojuje pacienty s neplodností. Každá zpráva, že neplodná žena navzdory původní nepříznivé prognóze otěhotněla, znamená naději pro ostatní.

• Víra. Pacienti s neplodností, kteří jsou vedeni vírou, mívají trvalý pocit, že existují vyšší síly, které zajišťují bezpečný a pozitivní výsledek jejich cesty.

Je důležité si uvědomit, že medicínské možnosti léčby neplodnosti jsou v dnešní době velmi široké, je však důležité začít řešit svou situaci nejdříve. Úspěšnost léčby na naší klinice Europe IVF dosahuje až 68 %, což nás řadí k předním evropským centrům asistované reprodukce. Rádi pomůžeme i vám.