Otázka „Jak jsem přišel/přišla na svět” dá zabrat asi všem rodičům – ještě více ale těm, jejichž děťátko přišlo na svět díky IVF, zejména pak v případě, kdy jsou pro oplodnění použita darovaná vajíčka nebo spermie. Podívejte se na naše tipy, jak tato fakta sdělit a neranit přitom dětskou důvěru.
Otevřenost a komunikace. Tak se dají vystihnout výsledky výzkumů z posledních dvaceti let, které si kladly otázku: Je v otázkách IVF lepší držet jazyk za zuby nebo s tím jednoho dne vyjít ven? A kdy je vůbec ten správný věk na tak „velkou informaci”? Mlčet se podle vědců nevyplácí a odpověď na ideální věk zní podle nich: Co nejdříve.
Ano, úplný začátek příběhu by se měl dětem vyprávět odmalička, nicméně sdělení musí být věku přiměřené. Ačkoliv podle některých výzkumů je průměrný věk, kdy rodiče tento fakt sdělí, okolo pěti a půl let, metody IVF i informace ohledně darovaných vajíček lze vysvětlit i menším dětem. Lékaři rodiče povzbuzují, aby využili k vyprávění například pohádky nebo si s pomocí různých vizuálních materiálů začali vytvářet svůj vlastní rodinný příběh. Pro nejmenší platí, že vše, na co si mohou sáhnout a co je vizuálně atraktivní, jednoduché a srozumitelné, bude ve společnosti trpělivého a naslouchajícího rodiče tím nejlepším startem.
TIP: Vyberte chvíli, kdy budou přítomní oba rodiče. Dítě potřebuje cítit vaši blízkost a být ujištěno, že teď jste hlavou i srdcem tady. Příběh začněte vyprávět ve chvíli, kdy je dítě odpočaté a dobře naladěné. K příběhu se vracejte kdykoliv – mějte ho jako součást své rodinné historie.
Další fáze, tedy období prvního stupně základní školy, by měla navazovat na základy, které rodiče vytvořili během batolecího a předškolního věku. Děti v tomto věku jsou už připravené na více detailů vašeho rodinného příběhu, proto jim můžete vysvětlit základy anatomie a zejména děti z darovaného vajíčka či spermie ujistit, že bylo nošeno v děloze matky a narodilo se stejně jako mnoho jeho přátel.
TIP: V tomto věku se pravděpodobně potkáte s bouřlivějšího emocionální reakcí, avšak uznejte dětské emoce, ať už jsou jakékoliv. Naslouchejte a odpovídejte. Tím dítěti vytváříte bezpečný prostor a zároveň vyjadřujete svou bezpodmínečnou lásku.
Doba kvapí a to, co se dříve dozvídaly děti na střední škole, ví dnes pravděpodobně běžný třeťák až páťák. Proto vše řekněte dřív, než to za vás řeknou technologie, jiné děti či sousedé. Zejména v období puberty by tento fakt mohl být pro nově formující se identitu zraňující a pravděpodobně by vedl k odcizení či nedůvěře dítěte. V tomto období jsou navíc děti připravené chápat nejen neplodnost jako zdravotní stav, ale také silné motivy rodičů, které vedly k rozhodnutí podstoupit IVF. Nechejte však na dítěti, zda bude chtít o svém původu mluvit před ostatními a nikdy to nedělejte za něj
TIP: I v tomto věku opakujte při diskuzích fakt, jak moc bylo dítě chtěné a jak jste vděční za to, že tu teď sedíte všichni spolu. Silné emoční reakce neodmítejte, buďte na ně připraveni a nabízejte podporu a pomoc.
Znát rodinný příběh je důležitou součástí našeho „já”, u IVF dětí či dětí z dárcovských vajíček či spermií nevyjímaje. Otevřená komunikace ohledně jejich početí:
Asi je vám jasné, že role rodičů je v této záležitosti nepostradatelná – ne všichni jsou ale na toto sdělení připraveni. Proto předtím, než se do sdělení pustíte, mějte po ruce materiály či odborníky, díky kterým ve vyprávění rodinné historie nezakolísáte. Snažte se i sami v sobě zpracovat téma neplodnosti tak, aby nad vámi neviselo jako důvod k tomu cítit se méněcenní. Buďte upřímní, protože obavy, že dítě rozrušíte nebo zmatete, mohou ve skutečnosti zakrývat úzkosti a strachy, které patří vám a dítěte se vůbec netýkají.