Se vzrůstajícím počtem párů, kterým se nedaří počít dítě přirozenou cestou, roste i počet zájemců obracejících se na kliniky asistované reprodukce. Zájem o oplodnění „in vitro“ tak přibývá a jak ukazují čísla, brány k vysněnému rodičovství se mnohým nakonec otevřou. Nezbytnou úlohu při tom hrají hormony a tzv. hormonální stimulace, jejichž důležitou funkci při umělém oplodnění představujeme v dnešním článku.
V metodách asistované reprodukce má hormonální stimulace zásadní význam. V ideálním případě by měla hormonální stimulace minimalizovat náklady i zdravotní rizika a maximalizovat šance na úspěšné otěhotnění. Pro to, abychom pochopili, co konkrétně hormonální stimulace při umělém oplodnění obnáší, musíme v první řadě ilustrovat průběh klasického ovulačního cyklu.
Ve vaječnících ženy jsou stovky tisíc ovariálních folikulů (představme si je jako malé cysty naplněné tekutinou), z nichž každý obsahuje tzv. oocyt – nezralou vaječnou buňku. Během každého menstruačního cyklu se vyvíjí několik folikulů, avšak jeden z nich, dominantní folikul, roste rychleji než ostatní (tzv. Graafův folikul, který mívá průměr okolo 18-28 mm, ostatní folikuly zanikají) – při ovulaci jeho stěny prasknou, vajíčko se uvolní a je následně zachyceno výběžky konce vejcovodu. Dochází k tomu okolo 14. dne cyklu – pokud vajíčko není oplodněno, dochází po dalších 14 dnech k menstruačnímu krvácení.
Cílem hormonální stimulace při umělém oplodnění je, aby nedozrálo pouze jedno vajíčko, ale aby jich byla celá řada. Kolik? Ideálně 8-15. O to se má postarat injekční aplikace (v délce 8-14 dnů) folikulostimulačního hormonu (FSH) a luteinizačního hormonu (LH), které mají následující účinky:
Během stimulace se několikrát ultrazvukem zjišťuje, jak vajíčka rostou a podle toho, jak se jim daří, bývá naplánováno datum jejich odběru.
Proces hormonální stimulace vyžaduje dobré načasování a kvalitní péči, která může být pro někoho stresující, nicméně pro páry snažící se o početí je také obdobím velké naděje a očekávání. Jistě je vhodné připravit se na režim domácí aplikace léků a dodržování její pravidelnosti tak, jak stanoví lékař. Součástí stimulace jsou také ultrazvuková vyšetření, která zjišťuje počet a velikost folikulů. Vzhledem k početnosti návštěv a intenzivnímu kontaktu s lékaři je proto zásadní, abyste si vybrali lékařský tým, kterému budete důvěřovat.
Vedlejší účinky se mohou podobat zesíleným symptomům menstruačního cyklu – zahrnují citlivost prsou, změny nálad, únavu, bolesti hlavy a podbřišku, nadýmání, ale také potraty a riziko předčasného porodu. V neposlední řadě je to pak syndrom ovariální hyperstimulace, který způsobuje zvětšení vaječníků, bolesti břicha a nadýmání a v těžších případech může vyžadovat hospitalizaci -- optimálním a pečlivým nastavením stimulace se však toto riziko minimalizuje.